Texty písní
Bosky
Vzrostlo polní kvítí, sama jsem ho kropila,
a do větru uvila,
kdepak je můj milý, bosky chodí krajem,
já tváře bych mu omyla...
Ranní rosou do šátku vpitou, v těch poledních hodinách
Lásko chodíš krajem, stíny ustupují zde vzhlíží k tobě čeleď tvá
od samého rána stáda doprovázíš, tvá píseň větrem zazněla
Od svítaní srdcím napovídáš, slyšíš i mé volání.
Od svítaní srdcím napovídáš, slyšíš i mé volání...
Pravdo chodíš světem, až do vysokých kopců,
kde mnohé vrací zanecháš,
Pak milosrdným deštěm naše tváře skrápíš
má mysl náhle zjasněla
Tím šátkem svým zakrývám si oči
Chci dohlédnout až do tvých končin,
že prý jsi ušel světa půl,
že prý jsi ušel světa půl...
Od svítaní srdcím napovídáš, slyšíš i mé volání...
Blízkým
Nad střechami domovů se hejna rozletí
Dík šedivým holubům ta zpráva o letí
Blízkým, blízkým
Matky na kolenou v modlitách své syny provází
V tichých myšlenkách starých otců se slova vytrácí
Malý kus naděje ještě zbývá,
Bože, při nás stůj
Kdo se na dokonalý svět dívá,
jako by ho zbylo půl
Prašné kamenité cesty jsou,
Prašné kamenité cesty jsou...
Časomíra
Jen přijde den, nevím, co je bída s nouzí.
Strach zvláštní mám, jsou-li hvězdy na obloze.
Je či není hřích, když v mysli své se toulám.
Zas je tu den, do své lampy olej sháním.
Zda bude plát, či tma do chřtánu světlo zhltí.
Oči zavřené, jen naděje a doufání.
Hvězdy padají, jsme jejich odrazem a sním si potají, chci být i já tím důkazem.
Ať zapálí se lampy v ulicích všech měst a odhalí úkryty zahalených gest.
Světloplachý prach odfouknem ze svých tváří.
Pak padne strach a síla znovu rozzáří se v nás.
Nebudem stát, jen mlčky hledět, půjdem dál,
posbírat všechen hvězdný čas,
vrátit nás
vrátit nás
a čas...
Darovaný
Vnímám ho já, vnímáš ho ty.
Darovaný.
Je darovaný.
Slyšíš?
Dýcháš a my s tebou.
Hvězdy
Jak pomatená běžím po nábřeží
míjím hvězdy, na nebi jen tak leží.
A září, když houpají se ve vlnách....
Rychlým krokem vodu čeřím,
překonávám se a věřím.
Mé srdce v krku vyhlašuje válku.
Mé srdce v krku vyhlašuje válku.
Dnes se usmívám, zítra ale přijde náladový pád.
Sítem prosívám, že už jenom chvíli -cet a potom -át.
Sítem prosívám, že už jenom chvíli -cet a potom -át.
A proto..
Šlapu, šlapu, šlapu do pedálů,
projíždím krajinou od nás do Nepálu.
Září hvězdy, když houpají se na dunách.
Poztrácená v dešti světel, držím v dlani luční jetel.
Jestli štěstí donese mi, kdo ví.
Nacházím se v tichoprázdnu,
naslouchám tepotu to tepe tání.
V rytmu tepu vnitřních světů,
vrací se mé odhodlání,
vrací se mé odhodlání.
Jak pomatená běžím po nábřeží
míjím hvězdy... na vodě jen tak leží.
A září, když houpají se ve vlnách...
Zářím, když cítím se být na vlnách.
Jsem
Jsem jak strom
a v korunách si vlasy rozčesávám
Vítr ohýbá a kůra mě svírá
Potichu vycházím ze skleněných dveří,
potichu lámu stébla trav,
plameny ohňů doutnají, hoří,
požírají úlomky pravd.
Co zítřek, co zítřek, ptám a bojím.
Zítřek, co zítřek, pod nebem stojím
Zítřek, co zítřek
To co svírám, krajím chleba v půl, rozdrtím na prach, sypu bílou sůl.
Rec.: Jeřabiny zabarvily rudou barvu do léta,
korále se rozsypaly, něco ze mě odlétá
ptačí hejna odnášejí teplo zpátky teplo zpátky do tepla,
kořeny se rozpínají do daleka chtěji růst
Prosím
Dýcháme, klopýtáme, běžíme dál.
Nejsme bosí, nestojí tu nikdo sám.
Ruce jsou napřažené a dlaně otevřené, dýcháme prach.
Za zákon si schová každý své.
Doufáme a vrůstáme do jiných sfér.
Ostrý je náraz do dna a procitnutí ze sna.
My jenž jsme prach a chcem být velcí mívámě strach.
Prosím, ano prosím, za naše ruce napřažené prosím
Prosím, ano prosím, za naše dlaně otevřené,
Prosím, ano prosím, ať s pokorou se zavře co má,
Prosím...
Málo víme, pýcha nás však přemáhá,
Králové jsou ti jimž síla dodává,
a slzy bez radosti zasažené tmou kanou
Prosím, ano prosím, ať náš pád není tak velký prosím.
Prosím, ano prosím, za spásu světa, mír do životů.
Prosím, ano prosím, ať stojíme opět bosí,
a cítíme že krok je pevně dán,
a cítíme že krok je pevně dán...
Slunka
Ve skrytu doufáme, že budem jiní,
bereme na sebe podobí cizí.
Ve skrytu doufáme, mysl je ryzí,
a přece sklouzáme, ideál mizí.
Slunka je málo, málo, nevychází,
slunka je málo, málo, nesvítí.
Slunka je málo, málo, nevychází,
slunka je málo, málo...
Do kopců stoupáme, cesta je křivolaká,
přece dýcháme, hledíme nad oblaka, nad oblaka
Po mlých krůpějích, pot se slévá,
k malé naději mysl neustává,
hledět a chtít, hledět chtít.
Jít dál
Slunka je málo, málo, nevychází,
slunka je málo, málo, nesvítí.
Slunka je málo, málo, nevychází,
slunka je málo, málo...
Včela
Nespím, celou noc nespím.
Melodicky věnuji se plástvím.
Od samého rána jenom kmitám,
a každý nový den s radostí vítám.
Ráda bych si zatančila,
dnes však musím opylovat.
Létám z květu na květ nektar stříká, v dáli lípa, žehnáš, žehnáš.
Létám z květu na květ, v pylu se válím a ten čas chválím, žehnáš.
Vím, čas mě tlačí
a lžička medu mi nepostačí, k tomu abych,
svůj život žila
déle a s přáteli se podělila.
Zbývá den a to mi stačí.
Létám z květu na květ nektar stříká, v dáli lípa, žehnáš, žehnáš.
Létám z květu na květ, v pylu se válím a ten čas chválím, žehnáš.
V Getsemane
Jsem z okvětních lístků a opadávám,
Do bílého písku, se otiskávám
Jsem odrazem svým, a ty předčítáš z řádků, sním či bdím, mám snad přes oči pásku
Jsem, jsem, jsem prázdný džbán, uhněten, ničím nepopsán,
osamělý stojím u studny nářků,
Usmolený dal jsem život svůj v sázku.
Za lásku odmítám se vzdát.
Za lásku poklekám i do trní.
Ať jsem, jsem, jsem, prázdný džbán, muj žal je smířením obtékán.
Za lásku odmítám se vzdát.
Za lásku poklekám i do trní.
Za lásku odpouštím všem planetám.
Za lásku, za lásku, za lásku.
Jsem z okvětních lístků.
Ve sněhu
Sama samotinká v závějích šlapu,
nasávám příběhy těžko je chápu,
čas stojí mezi námi.
Po kouskách skládám je jak puzzle z papíru,
divím se jim a šlapu si na víru.
Cítím je
a připomínám.
Co vítr odvál a sníh ukryl pod sebou,
já teď v sobě nacházím.
Za stopou vlčí ženu se smýkám,
buší mi na hrudi a těžce dýchám,
dýchám...
Otisky v kamenech, sloupy pevné, zůstaly ve svazích stát,
slova by chtěly v barevných tónech rozehrát.
Ale mráz, ale mráz
jim znehybněl ústa napořád.
V ulicích
Žijí v ulicích, píšou do hlíny,
ámen je s námi, ámen.
Davy proudící
nepostřehnou, když srdce volá bloudící,
když srdce volá bloudící.
Pohledů je mnoho, když zrodí se k ránu a večer se v plamen promění.
Vetkaný je příběh s lidskou vůlí, do vzorů se zabalí.
Otiskávám dlaně v barvách chrpy,
otiskávám dlaně v barvách nachu…
cítím, sílu.
V zahradě
Nepočítám, kolik svítí hvězd.
Jenom si lehnu do trávy.
Usínání mě vzdaluje z mých cest,
než příjde nové svítání.
Stín mě chrání,
víc co si mohu přát...
Dydyptaptaptýdau…
Kráčím ranní rosou.
Do mlhy bílé se odívám.
Nemusím mít strach, vždyť lilie tu rostou,
oděné v plášťích, Tys je oblékal.
Vcházím do zahrad jsem omámená vůní,
vodu jsi v dlaních kolébal.
Dřín se sklání, do květů jsi mu psal.
Slova se nám vpíjí, už nejsme němí.
Ústa jsi dechem rozhýbal.
Odemykám zavřený můj svět.
Otevírám svoje srdce všem poledním náladám.
